Jaké to je, když podnikáme na rodičáku? Skutečně to je takové růžové, jakési pohodové a vlastně nic moc neřešíme, protože jsme přeci na tý mateřský a máme chlapa co chodí makat?

Nebo to každá z nás má jinak podle toho, jak se vlastně zrovna máme a kdo jsme, kým jsme a s kým jsme?

Ty z vás, které mě znají více a důvěrněji, vědí, že jsem právě TA žena na rodičáku se dvěmi dětmi z nich starší nastoupila nedávno do soukromé školky. Školku jsme vybírali dlouho a záměrně jsme zvolili tuto, protože je nejblíže naší fylozofii být dětmi, trávit čas venku a nedrilovat autority už takhle v raném dětství.

Nicméně mladší Emičku mám doma a ještě to nějaký čas tak bude. A musím říct, že znám mnohem pohodovější činnosti, než je podnikání na rodičáku. třeba čtení knihy, vychovávání dětí, koupel v moři za západu slunce, popíjení ledového kafe…

Já jsem si už dávno všimla, že s tím podnikáním nebojuji sama a spousta s nás, maminek a podnikatelek v jedné osobě, to má stejně. Bojujeme s hodinami jako by to byl váš úhlavní nepřítel. Často se honíme, nestíháme, padáme na hubu, prošviháváme termíny a mnohdy i samotný život, protože jsme v tom až po uši a neumíme zabrzdit nebo to změnit.

Každá potřebujeme hodinu nebo dvě pro sebe a pokud to znamená jít někde do dílny a tvořit pro radost z odpočinku nebo si přečíst knihu a dát si vanu, tak prosim.

Hodina je jen a jen naše. A je to pohoda a úleva.

Jenže, co když se hodina odpočinku stane terorem?

A to se může stát. Jak já říkám, mezi MOHU a MUSÍM je tenká červená linie.

Jakmile se MOHU změní v MUSÍM, už to není žádná sradna, protože přicházíme o svoji hodinku klidu a duševního odpočinku ve jménu „plnění daného slova“ a podnikání.

A to se pak velmi rychle stane, že přijde manžel utahaný z práce, my mu hodíme děti na krk a jdeme vyřizovat e-maily a nebo něco ťukat do mobilu, případně šít, balit, vyrábět…

Cítíme povinnost to dokončit, cítíme tlak. Nestíháme.

Když zvracíš – není ti do práce 

Já jsem před několika lety začínala v marketingu za 100 Kč na hodinu. Spravovala jsem e-shop jedné firmě, zařizovala reklamy a posty na FB. Vytvářela jsem obsah a díky tomu jsem si PŘIvydělávala z domova. Pro mě to bylo poprvé, co jsem skutečně nemusela docházet do práce a proto jsem byla s touto sazbou celkem spokojená.

Problém nastal,když jsem poprvé otěhotněla a už jsem neměla tolik volného času a většinu dne jsem proseděla na WCčku s hlavou v míse nebo prospala.

Najednou se pro mě celkem zábavný přivýdělek stal okovem na noze, protože jsem to přeci SLÍBILA. Místo vysedávání v kavárnách s PCčkem v ruce u pěnivého latté nebo polehávání na pláži, jsem ležela na záchodové míse s pozvraceným tričkem.

K laptopu jsem usedala s nenávistí a nakonec jsem musela práci ukončit, protože jsem termíny prostě nezvládala.

Pojem „mám čas“ zmizel

 

S dětmi to je mnohem náročnější. Váš svět se už neřídí jen podle toho, jak je blbě vám, ale především podle toho, jak je blbě dětem.

Najednou se přistihnete, že jdete večer uložit děti a plánujete si jak ještě stihnete tohle nebo tamto. Jak uděláte objednávky, upravíte prodejku nebo prostě vypustíte nový produkt a ono…

Prdlajs.

Děti nechtějí spát. Uspávání je náročné a vy nakonec vytuhnete a nic nedokončíte.

A práce se kupí. Hromadí.

Najednou nemáte čas na nic. Na rozvoj, na podnikání, na plánování no a ani na ty děti vlastně. Všechno vám stojí a to proto, že čas se nedá naklonovat.

Kde se to bere?

 

Mezi moje nejoblíbenější knihy patří Pravidlo 80/20 ve marketingu a nebo Zbraně vlivu. A ještě tu je jedna nezapomanutlená kniha, kterou jsem přečetla behem několika dní celou a skoro se nezapotila – Hluboká práce.

Tyhle knihy ve mě zanechali spoustu odpovědí na moje otázky a také mě v čase inspirovali k mnoha změnám v mých pracovních návycích.

Protože…

  • Já jsem vyrůstala stejně jako vy v obyčejné rodině a nemám žádné podnikatelské základy.

 

  • I já si odchodila tu nejméně důležitou školu, která existuje a která mě nenaučila zacházet s časem.

 

  • Tak jako vy i já jsem zvyklá doma nic nedělat, protože práce se odehrává výhradně v „práci“.

 

  • Také já jsem zvyklá natahovat svoji práci na co nejdelší časový úsek, přesně tak, jak mě to naučili v práci za doby praxe jako zaměstnanec a na to, že jsem se přesunula domů se vlastně nic nezměnilo.

 

Noční práce není náhrada

Jako velký problém jsem začala vnímat to, že jsem při volných chvilkách, kdy tatínek vzal děti ven, jednoduše začala s naprosto nedůležitými činnostmi a ten nejlepší čas na práci jsem tak zbytečně promrhala.

Také jsem si zvykla nahrazovat si pracovní okénko večer, kdy všichni šli spát a já neměla „výčitky“, že nejsem s nimi. Chodila jsem děti uspávat, ale pak jsem z ložnice zase odešla a šla k PC. V noci se mi nepracovala špatně. Neuvědomila jsem si ale dopady mého odcházení od dětí přímo na ně. Děti samozřejmě moji nepřítomnost v ložnici poznaly a budily se pravidelně i po půl hodinách s pláčem.

Nejprve jsem tomu nepřikládala váhu, ale později jsem si uvědomila, že zůstat s nimi v noci je opravdu důležité. Že se sami bojí. Je to v nich a takhle jsou nastavené. Jakmile jsem přestala pracovat v noci, buzení ustalo.

Můžeš za to ty, nejsi doma

 

Nejdůležitější byl pro mne okamžik, kdy jsem si uvědomila, že nejdůležitější jsou pro mě děti a rodina a žádná noční práce mi nestojí za to, abych o chvilky s nimi přicházela.

Ale na tohle jsem musela sama dojít. Musela jsem si ty svoje noční hodiny odkroutit. Musela jsem utěšovat plačící Emu a Sofinku, které se probraly uprostřed noci beze mě, zatímco já právě dělala něco „ne příliš důležitého“ pro jednoho klienta a tatínek byl v práci na noční. Byla jsem sice JEN vedle, ale pro ně to byl šok.

Po takové práci mi zůstávala v ústech odporná pachuť. Tu práci jsme potřebovali, ale za jakou cenu?

A pracovala jsem hodně. I když děti spaly odpoledne, a také když se vrátil Lukáš z práce. Dala jsem mu pomyslené žezlo „tady máš děti“ a já jdu pracovat.

Nicméně nikdo z nás nebyl šťastný. V tu dobu jsem pocitovala vtíravý pocit nenávisti vůči sobě, vůči Lukášovi, že tu není, že chodí do práce a že nestíhám své závazky. Zvláštní co?

Bohužel jsem neviděla, že moje závazky jsou hlavně špatně nastavená práce a špatně nastavené očekávání.

Správně nastavená očekávání?

 

A co se vlastně dá v takové situaci očekávát? Sama jsem nerozuměla tomu, co vlastně dělám, proč to dělám a jak to dělám. Neměla jsem potuchu o tom, proč si stále držím tuto práci, která sice není těžká, ale žere mi příliš mnoho času.

Po jednom takovém „pláči“, kdy mi celý svět připadal k ničemu a byla jsem zoufalá z toho, jak to nyní máme (muž v práci většinu dne, starám se o děti, stále někde něco dlužíme, protože staré závazky nás prostě postupně doháněly) jsem si uvědomila, že se té práce, která mě tak vyčerpává, držím jen z čisté zoufalosti. Nechtěla jsem si připadat zbytečná. Nechtěla jsem uznat, že nejsem výdělečná a že rodině nepřínáším žádný materiální užitek.

Potom se mi chtělo brečet ještě víc. Protože uvědomnění bolí někdy mnohem víc, než samotné vyčerpání. Uvědomila jsem si, že ty peníze nepotřebujeme. Lukáš nás uživil všechny.  Moje přivydělávání přinášelo do rodiny akorát spoustu rozbrojů, problémů, moje vyčerpání a spoustu nedorozumění.

Očekávala jsem přilepšení a třeba i možnost, že bychom naše závazky splatili dříve. Bohužel peníze, které jsem vydělala navíc nakonec stejně skončili v různých vylepšovácích procesů, pluginů do webu, v různých vylepšovátkách pro děti, hračky na zabavení jejich pozornosti, když máma procovala a nebo v zábavných střediscích, kam jsme s nimi pak jezdili abychom jim TO vynahradili.

Několik tipů na závěr

Vím, že tohle nemusí být váš případ. Vím, že to každá z nás má jinak a každá má vlastní startovní čáru. Každá má jiné podmínky a každá má jiný život a závazky.

Dnes pracuji opět stále z domu. Už se snažím neprodávat svůj čas. Ještě se mi to nedaří na 100 %, ale jsem tomu velmi blízko. Už to ale nevidím jako problém a nepodléhám sebemrskačství, když se mi nedaří a dokážu se na to podívat z pohledu, který mi pak pomůže rozlišit, jak moc mi to, co aktuálně dělám, dává a jak moc mi bere.

Naopak se snažím dodržovat několik naučených zvyků, které mi pomáhají se v tom nebabrat a být efektivní. Díky těmto malinkým zvykům dokážu každý den o parník posunout to, co nás živí a co chci, aby bylo jednou mnohem mnohem samostatnější.

TIP 1.

Na FB a IG nechodím prokrastinovat ale pracovat

Tohle jsem musela zaříznout, protože jako správné sociální sítě, jsou FB a IG vytvořeny tak dobře, abyste na nich strávili jako konzumenti co nejvíce času a pokud možno neodcházeli pryč.

Já jsem měla problém s udržením pozornosti na práci. Spousta cizích lidí a příspěvků si každý den žádá moji pozornost a chtějí nějaké reakce…

Zjistila jsem, že takto „utíkám“ k sociálům ve slabé chvilce, kdy třeba přemýšlím nad obsahem nebo čekám, až se něco nahraje. Pak bezmyšlenkovitě brozdám. A nechám se zatahovat do diskuzí, které jsou pro mě k ničemu.

Tomuhle jsem udělala jedno provždy konec. Všechny skupiny jsem postupně smazala, odhlásila jsem sledování osobností a specialistů. Zrušila jsem přes 200 přátel a nechala si jich jen hrstku.

Po tomto očistném nájezdu mi zbyl naprosto prázdný Facebook a spousta času.

TIP 2

Vypínám si mobil

Když sedám za PC, nebo jdu do dílny, vypínám si zvuky a nasazuji si sluchátka. Hlavně proto, abych neslyšela okolní svět a dokázala se soustředit. A také proto, aby mě nikdo nevyrušoval z flow, které netrvá věčně a je těžké se do něj dostat.

V tu dobu se o děti stará Lukáš a já mu naprosto důvěřuji a nekontroluji, kde jsou, co dělají a jak se mají.

TIP 3

Dělám si seznamy toho co hoří

A to každý, nebo dobře, skoro každý večer. Promyslím si, co hoří, co potřebuji dotáhnout a kolik času na to budu další den mít. Pokud se mi například na jeden den nahrne 10 e-mailů, dodělávky na webu, nastavení prodejního systému, případně jeden ze zákazníků potřebuje nutně pořešit přístupy, jdu a napíšu si to večer na papír.

Také bych ráda řekla, že nejsem zákaznická linka. Jsem člověk z masa a kostí a jsem na to sama. A víc nás nebude.

Pokud mi večer někdo píše do postele, že mu zlobí přístup a já zrovna kojím, nebudu se už zvedat a snažit se to zachránit. Napřed se na to vyspím, promyslím co a jak a druhý den to dám dopořádku.

Seznam si ráno otevřu a podle toho co hoří, začnu ty věci řešit. A zaškrtávat si splěné úkoly. To pomáhá.

Pokud se mi povede ten den splnit vše, co jsem si napsala, jsem maximálně happy a už ten den nepracuji.

Pokud si toho naložím moc, tak příště uberu. Moc úkolů mě totiž celkem dobře demotivuje a už jsem se potkala, jak sedím bezmocně nad seznamem a vzdychám, jak tohle dnes zvládnu?

TIP 4

Držím se toho, co funguje

Tohle je jeden z tipů, který mi pomáhá být nejvíce efektivní. Držím se systémů, nástrojů a strategií, které fungují a nesnažím se nacházet lepší a levnější řešení.

Dříve jsem to dělala a neustále si stěžovala na to, jak je například Shoptet drahý a že by to šlo jinak. Také jsem se pokoušela nahradit funkční nástroje jako je Smartemailing na komunikaci s lidmi skrze e-mail něčím jiným, ale došlo mi celkem záhy, že všechny ostatní nástroje mě odvádějí od mého cíle a stále je s nimi potřeba NĚCO řešit. Jednou tohle a potom tamto. Takže jsem přestala hledat Inovativní řešení, co jiní ještě nevynalezli a začala se soustředit na samotnou práci s ověřenými nástroji, které jsou jednoduché (ano něco stojí) ale nemusím NIC řešit a mohu se soustředit na to důležité.

Stejně to mám se strategiemi. Nesnažím se neustále vynalézat nové a nové způsoby, jak vodit zákazníky. Jednoduše jdu do hloubky u jednoho kanálu a další možnosti IGNORUJI.

TIP 5

Soustředím se na důležité úkoly

Už jsem se zmiňovala, že každý den řeším úkoly co hoří. Také tu jsou ale dlouhodobé úkoly, které řeším vlastně v hlavě stále. 

V hlavě je ale udržet nemůžu. To bych musela mít nafukovací mozek a stejně bych polovinu toho, co chci udělat zapoměla. 

Proto si jednou za čtvrt roku sepisujeme cíle na rok, půl rok a na čtvrtletí. Já a Lukáš. Vezmeme si velké papíry, fixy a píšeme, malujeme a důmáme. Cíle pak rozebereme na malé kousky a já pak cíle úkoly naplňuji.

Takto se mi daří si na každý týden rozepsat hlavní úkol, který mi pomůže například zvednout obraty, vydělat více nebo naopak ušetřit čas.

Tohle myslím nedělá skoro nikdo. A je to důležité, protože pak víte, co děláte a proč to děláte a můžete si to zpětně i kontrolovat.

Extra TIP

Pokaždé, když se přistihnu, že dělám nějakou činnost a už ji dělám nějak moc dlouho, zkusím se zamyslet, proč ji vlastně dělám. Jaký daný cíl má ta činnost. Proč například píšu článek? Jaký to bude mít přínos? Jaký cíl má právě tento článek? Co mi to přinese teď, zítra nebo dlouhodobě? Je to těžké, není to jednoduché, umět si obhájit to, co zrovna děláme. Není lehké určovat cíle všemu co děláme. Je to popravdě docel fuška. Mnohdy prostě jen děláme to, co zrovna děláme a máme pocit, že tak je to správně, ale proč už nevíme.

Kontrola nad činnostmi mi dlouhodobě přinesla úlevu a pocit, že TO všechno jen tak neplyne a kontroluji TO a řídím TO.

A co vy ženy? Co vám pomáhá se soustředit, být efektivnější a svoje úkoly dokončovat a naplňovat svoje cíle?

 

Autorka Blogu

Jmenuji se Helena Lachowiczová. Jsem specialista na prodej bez reklamy a oblíbeným kanálem je právě Instagram. Založila jsem rodinnou značku www.sibabi.cz.

Jak dlouho trvá vybudovat Instagramový kanál, který prodává?

Jak dlouho trvá vybudovat Instagramový kanál, který prodává?

Možná přemýšlíte o tom, že Instagram zařadíte mezi své kanály, skrze které dáváte lidem vědět o tom, co prodáváte, ale možná si nejste jisti.   Co když to trvá moc dlouho? Co když mi to nepůjde? Co když u toho budu muset být opravdu neustále a nebudu mít pak čas...

Když není čas na marketing, sáhnu po Instagramu…

Když není čas na marketing, sáhnu po Instagramu…

Pokud už jste někdy od mne něco četli, možná víte, že moje hospodaření s časem není úplně dobré. Je to tak a já to bohužel vím a plně si uvědomuji, že sedím zadkem na dvou židlích. Jednou židlí je pro mě dílna ŠiBaBi, kterou jsem založila před rokem pro nemocnou...

O metodě: Sleduju Tě, sleduj Mě na Instagramu

O metodě: Sleduju Tě, sleduj Mě na Instagramu

Na mnoha internetových diskuzích, které jsou zaměřeny na marketing, si můžete všimnou povzdechů, stížností nebo prostě jen výštěků do tmy, které říkají, že LIDÉ MĚ SLEDUJÍ a chtějí, abych to samé dělala také. Abych je sladovala nazpět. Na Instagramu. Na Facebooku se...

Jak propagovat firmu na Instagramu? TIPY, které jste ještě nečetli

Jak propagovat firmu na Instagramu? TIPY, které jste ještě nečetli

Když jsem si zakládala Instagram pro naši dílnu ŠiBaBi, měla jem pocit, že to bude ztráta času a že tam zákazníky nenajdu. Jak jsem se mýlila. Instagram se stal naším hlavním prodejním kanálem. Objednávky a poptávky z něj chodí denně a komunikace na něm je mnohem...

Jak přidat Instagram na Facebookovou Fan Page?

Jak přidat Instagram na Facebookovou Fan Page?

Dnes jsem si pro vás připravila návod, jak přidat Instagram Feed a kartu Instagramu do vaší Facebook Fan Page. Návod je jednoduchý a celou "operaci" zvládnete během pár kliků, několika minut maximálně. Také žádný frťan nebude potřeba a už vůbec ne pokročilá znalost...

Autorka Blogu

Jmenuji se Helena Lachowiczová. Jsem specialista na prodej bez reklamy a oblíbeným kanálem je právě Instagram. Založila jsem rodinnou značku www.sibabi.cz.

Pin It on Pinterest