Vyberte stránku

V našem kurzu Instagramový Dobyvatel učím malé podnikatele, jak psát ke svým firemním postům na Instagramu příběhy, které se pojí s jejich tématem s firemní filozofií a s tím, co nabízejí nebo prodávají.

A přišla jsem na jednu zajímavou věc. Zatímco pro mě je to naprosto přirozené, psát o našich postupech, o tom, jak co děláme a jak to je náročné nebo lehké, tak pro spoustu z vás je tohle nadlidský úkon.

Proč?

Slepota

Problém napsat příběh k firemnímu postu na Instagramu bude mít více příčin, ale jednou z nich je určitě taková ta dobře známá provozní slepota. Slepota k tomu, co vlastně děláme a v čem podnikáme.

Vše, co děláme, nám přijde tak moc známé a děláme to automaticky, že nikoho z nás ani nenapadne, že to ostatní prostě neznají a rádi by to poznali!

Vezměte si třeba mě. Tak si prostě markeťákuji na našem IG profilu ŠiBaBi.cz a najednou si říkám:

“ Tohle přece musí vědět úplně všichni, ne? Jak se to dělá.. Jak se tam ty lidi dostanou na ten profil. Jak se jim prodává. To každý ví. Určitě. Nebo ne??

 

Absolutně jsem si nepřipouštěla, že bych měla nebo znala něco vyjímečného. Až se mě lidi začali SAMI ptát v directu, abych jim řekla, jak to dělám. Pak mi došlo, že to nevědí. Je to jen v mé hlavě.

Tomuhle se říká provozní slepota.  A trpíme jí všichni už od mala. Dá se říct, že touto slepotou nás obdařují již rodiče, kteří nás vychovávají podle nejlepších zásad společnosti, a slepotou nás nakonec doklepnou i školy, které v nás podporují NESDÍLENÍ (neopisujte! každý svoji lavici! běda, jestli budete koukat k sousedovi! každý si na to musí přijít sám).

Ach!

Kolikrát si na to vzpomenu. Mám to živě před očima. Chci se zeptat spolužačky, jak na ten výsledek přišla a zjistit, jak to udělat, nechat se inspirovat jejím řešením, pochopit. A najednou přiletí ukazovátko a zařízne se mi do prstů na lavici. 

AU.

Jasně…. Neopisuje se!

Tohle si neseme každý sám v sobě dalším životem. Nesdílí se. Nemluví se o tom, jak jsme na něco přišli. Necháme si to pro sebe. Jednoduše proto, aby náhodou někdo neopisoval:-)

Kurz znovu otevřen!

Instagramový dobyvatel 2.0, ve kterém Tě naučíme, jak založit, spravovat a rozparádit Instagramový profil značky, tvůrce nebo firmy tak, aby jsi nemusel/a vynaložit ani korunu na reklamu…

Nesnáším to! Jsem Introvert.

Musíš se z toho vypsat!

Tohle je rada nad zlato, ale aby jsme tohle uměli a dokázali to, musíme si věřit a musíme se to hlavně naučit trošku automatizovat. Mezi námi totiž chodí takové ty povahy, říká se jim introverti, které tohle bitostně nesnášejí a bude je to stát spousta energie.

Jo, introverti by neměli používat Instagram, ale třeba Google Adwords nebo Google nákupy. To jsou kanály, kde prostě nemusíte být vidět, nic říkat a nic sdílet. jen platíte za návštěvnot. 

A co když jsem introvert a nemohu používat Adwords a ani Nákupy, protože to není můj šálek čaje, nemám tam co prodávat – jsem zkrátka příliš malinký/á?

Tak to je blbé. V tom případě to musíte překonat a naučit se svůj nechucsmus ze sdílení překonat automatizací a jednoduše se z toho vypsat.

Ono vás to nemusí naplňovat štěstím. Nemusíte cítit naprosto úžasné endorfiny při každém psaní postu nebo zveřejnění Stories, ale naučíte se to obstojně a časem to nebude tak zlé.

Opravdu hlavním lékem je začít a posouvat se den za dnem, post za postem, příběh za příběhem.

Nemám o tom co říct. Je to pořád dokola.

Skutečně to tak je? Nebo si tohle je myslíte, protože Slepota? O každém tématu můžeme napsat slohovky. Už jste někdy potkali člověka, který svým tématem žije?

Už jste někdy potkali mě? A zabředli hovor směrem k marketingu? Pokud ne, buďte rádi! Protože já mluvím, mluvím a mluvím a nevím kdy přestat!

A takhle to má většina z vás. Pokud v tom, co děláte, je vášeň. Pokud to tak nemáte, opět je několik možností, proč to tak nemáte.

  • Proč nezačnete mluvit o tom, co vás baví, když máte možnost?
  • Proč se zaseknete a raději mlčíte?
  • Proč je táááák těžké napsat něco na ten Instagram?

 

Protože strach z hodnocení?

Je to zase uvnitř nás. Není to o tom, že by nebylo co říct. Neexistuje téma, o kterém není co říct. Existují ale pochyby o nás samotných a o tom, jak nás vnímají ostatní lidé.

Tohle si nemusíme zprvu vůbec připouštět, ale může to být hlavní bolístkou, proč nedokážeme mluvit o svém tématu a o tom, co rádi děláme, co nás živí nebo chceme, aby nás živilo.

MÁME STRACH, ŽE BUDEME HODNOCENI  a neprojdeme společenskými měřítky. Že nebudeme nikoho zajímat! Že se lidé otočí a řeknou, NO A?

Cítíme se vlastně naprosto obyčejně a svoje téma nebereme jako něco, co je vyjímečné!

Od kud tohle asi tak pochází? Že by ze školy? Že by TO MĚLO CO DĚLAT s tím, jak jsme byli známkování a jediná možnost, jak se zavděčit a dostat odměnu (nebo jen ne výprask) bylo donést jedničky?  Je to pozůstatek toho, jak ve škole potírají indviduality. Všichni musí být na stejné úrovni, stejně připraveni, stejně dobří. Nikdo nevyčnívá a pokud ano, kolektiv si ho stejně podá. Protože tlak je na všechny a všichni to cítí. Vyjímeční žáci jsou šikanování a ti, co jsou naprosto průměrní a zapadají, jsou v pohodě.

A taky všichni chceme průměrně zapadat. Nevnímáme naše dovednosti (kadeřnice, fitnes trenérka, šperkařka nebo prodejce konfekce z UK) jako něco, co by se snad mělo rozpytvávat veřejně.

Mnozí z nás dělají vše proto (NEVĚDOMKY) aby jejich značka nebo firma zůstaly co nejvíce anonymní. Aby tam jednoduše nebyli vidět a nemuseli nedej bože vysvětlovat. Nebo „čelit hodnocení“ ze strany zákazníků a lidí.

Co když se mi to děje? A nevím jak dál pokračovat?

Prodávat komunitě znamená si komunitu vytvořit. A komunity se tvoří kolem lidí a ne kolem věcí. Prodávat bez reklamy znamená mít komunitu, která vás zná a věří vám.

Komunitu vytvoříte kolem každého z vás? Vždy se najdou lidé, kteří vás budou rádi sledovat a budou od vás nakupovat. Ale nejprve jim musíte dát důvod.

Lidi zajímá vaše téma. Vaše techniky, obavy. Zkrátka vše, co můžete o vašem tématu říct a umíte říct.

A pokaždé to můžete říct jinak! Pokaždé můžete jednu informaci říct z jiného úhlu. Pokaždé najdete další a další detaily, které charakterizují vaše téma, doplňují ho, rozvíjejí. 

Pokaždé najdete nové a nové pocity, které se váží k vašemu tématu.

Nikdy vám nedojdou. Pokud by se to stalo, nejspíš to bude znamenat konec vašeho podnikání, protože se nebudete mít kam zlepšovat. Nebudete se posouvat, budete vědět a umět vše a budete buď milionář nebo vás to přestane bavit:-)

Have FUN

a

 pište, pište, pište a uvědomujte si, jak na vás působí vaše minulost, zpracujte to a pište dál!

Autorka Blogu

Jmenuji se Helena Lachowiczová. Jsem specialista na prodej bez reklamy a oblíbeným kanálem je právě Instagram. Založila jsem rodinnou značku www.sibabi.cz.

Pin It on Pinterest